Když stojím na svém kloboučku aneb Netopýre běž pryč!

Slyšel jsem z autorádia písničku Petra Ostrouchova „Amy’s Prayer“. Hezká hutná kytara, ucházející hlas i zpěv, ale po pár slovech mi bylo jasné: to zase nějaký Čech nechodil do hodin angličtiny.

Doma jsem si dohledal video, a vidím, že tentokrát nejsem osamoceným vojákem v poli. Hned šestý komentář na YouTube potvrzuje můj závěr, byť je zformulován ještě méně korektněji než moje nekorektní korektury:

Ta výslovnost strašně bije do uší a už při prvním poslechu v rádiu jsem došel k závěru, že to zpívá Čech, což sice problém není, ale kurva lidi, když neumíte ty anglický slovíčka vyslovovat, tak se radši na to vyserte a zpívejte Česky. (LUK7N)

Ihned si vzpomenu na Aničku Dajdou a její „I missed the bus“. Ono přece ani není třeba tu angličtinu studovat, protože je všude kolem nás, dokonce i když jedete tramvají do práce, protože vám ujel autobus. Vedle vás párek turistů, rodilý mluvčí ohlašuje další stanici. Ale chápu, že někdo to prostě neslyší, jako třeba můj dědeček Josef, který do smrti zatvrzele říkal „A-L-L R-I-G-H-T“, protože se to tak přece píše.

Už jste někdy slyšeli o spodobě znělosti? Pokud budete pravidelně sledovat moji rubriku, budete za chvíli chytří jak rádio! Hlásková spodoba je zjednodušeně o tom, že vedle sebe existují dvě hlásky, třeba „E“ a „D“, a aby se nám lépe vyslovovaly, trochu si jednu z nich upravíme, Borgové by řekli „asimilujeme“. V češtině většinou z hlásky „D“ na konci slova uděláme „T“. Zkuste si vyslovit slovo: LED. Říkáte asi: LET, protože to je jednodušší.

V angličtině k podobnému zjednodušení výslovnosti nedochází, také proto, že tam mnohem častěji než v češtině existují dvě slova s různými významy: HEAD a HAT, MAD a MET, a mohlo by dojít k nedorozumění. Zkuste vyslovit slovo: MAD s „D“ nakonci. Těžké, že, ale Angličané to tak skutečně říkají.

Dan Bárta má na rozdíl od Petra Ostrouchva vynikající anglickou výslovnost, a to myslím neironicky vážně. Nicméně i Danu Bártovi uteklo ono pravidlo o spodobě znělosti. Když jsem kdysi poprvé slyšel jeho píseň On my head, rozuměl jsem jí takto:

Když stojím na svém klobouku (hat místo head)
Bláznivě se směješ (aby taky ne...)

A tak dále: „jsme potkaní“ („we are met“ místo „we are mad“)…

Jak už jsem řekl, pro Čecha to vůbec není přirozené, ale nic tak zase tragického se neděje. Kéž by všichni čeští zpěváci a zpěvačky měli anglickou výslovnost Dana Bárty, že ano, Petře Ostrouchove:

The Bad go away, the Good come near 
The Good go away, the Bad come near 

Netopýre, běž pryč (The bat go away…)!