David Nekola goes America
David Nekola je muzikant. David Nekola je muzikant, se kterým jsem kdysi dávno hrál. Prožili jsme spolu revoluci a začátek devadesátek. Zatímco David hudbu nikdy neopustil, já ano. Našel jsem ho skoro po třiceti letech na Facebooku někde v USA!
Davide, nejprve ohlédnutí do minulosti. Pamatuji si tě jako velmi talentovaného ostravského muzikanta, kterého lákal bluegrass, ale byl otevřený jakékoli dobré muzice. Nějakou dobu jsi hrál se mnou, dokonce jsme i něco vyhráli. Co si z tohoto období pamatuješ ty?
Pamatuju si, jako by to bylo včera. U vás v obýváku jsme poslouchali SP skupiny CP8 a zhudebňovali texty tvého oblíbeného básníka (jen si nemůžu vzpomenout na jeho jméno). Byl jsem frustrovaný z toho, že jsem nebyl schopen zahrát barré akord Hmi, protože mi to pořád někde bzučelo, což vlastně trvá dodnes, jen se teď tvářím, jako že to tak má být.
To je hezké vidět, jak funguje lidská paměť, protože já si pro změnu nepamatuji na žádnou skupinu CP8, a nakonec ani na toho oblíbeného básníka. No snad se na nějaké vzpomínce shodneme…
Ten festival, na kterém jsme vyhráli první místo byl ve Studénce a jmenoval se Folkový výprodej. A pán, co to uváděl, říkal, že jsme jako Simon & Garfunkel, a ty sis nebyl jistý, kdo z nás dvou by měl být Paul a kdo Art. Z toho vítězství vzešel jediný kšeft, který jsme vlastně kdy měli. Bylo to v Albrechtičkách a jako honorář jsme dostali talíř bramboráků a odvoz autem do Poruby. Myslím, že to nebylo nejhorší… Mohli jsme taky šlapat na nádraží a jet vlakem. Ačkoli ten talíř jsem pak ještě vezl zpátky, když jsem jel do Studénky, protože tam někomu patřil. Alespoň tak si to pamatuju. Taky jsme byli na Portě v Havířove, ale z toho nebylo nic. Co se dá dělat. Už jsem se s tím vyrovnal. A ty?
Já jsem se s tím po třiceti letech taky vyrovnal a pomalu se zase vracím k hudbě. A chtěl bych být takovým strašákem pro všechny, kteří přestanou hrát, protože si myslí, že třeba nejsou dost dobří. Taky proto mě zajímá tvůj paralelní příběh, jaké to mohlo být, kdybych třeba nezačal „pracovat“
Když jsme přestali hrát spolu, za nějaký čas jsem s Danem Plintou, Gustavem Žídkem a Jirkou Stehlíkem založil kapelu Grassquartet. Vydali jsme u Sonny Bonton music CD Rok dlouhých týdnu, dovolím si přiložit odkaz na YouTube channel skupiny Grassquartet: https://youtube.com/channel/UCHypQd1SXW-ODlA2fbf_ouQ
Když se kapela rozpadla, hrál jsem v duu s baskytaristou Martinem Adamusem, opět si dovolím nabídnout odkaz našich studiových nahrávek: www.reverbnation.com/davidnekola/songs
V Americe mam kapelu s Brianem McDermottem a Gregem Baroni, Millennium Pop. Muzika, co hrajeme a nahráváme, je moje. Něco z toho je na webovské stránce: www.davidnekola.com Taky jsem se živil hraním v country kapelách, kde jsem naopak hrál většinou covers. Jinak píšu a nahrávám ‘co se do toho vleze’.
Jaká je situace teď, říkals mi, že hudbu a práci v IT máš tak půl na půl. Občas vidím na FCB plakáty na tvoje sólo vystoupení…
Sólová vystoupeni mam strašně rád a jsou tady dost klíčová. Snažím se občas pozvat i další muzikanty, aby to bylo trochu jiné a recitál pestřejší. Takže někdy jsem úplně sám a někdy se sejdeme cela kapela a máme jam session. Za poslední rok to bylo, samozřejmě, komplikované, ale už se to opět začíná rozjíždět.
A přes minulost a současnost do budoucnosti: jaké jsou tvoje hudební sny, čeho bys chtěl ještě v životě, a zejména v muzice dosáhnout?
Životní plány… a safra. No, asi jako každý jiný… byt zdravý a bohatý Je jasné, že bych si rád zahrál s celou řadou oblíbených muzikantů. Těším se na všechno, co mi budoucnost přinese… A taky na to, až si spolu zahrajeme Špínu, mou oblíbenou věc z doby, kdy jsme spolu hráli… A vítěznou píseň ze Studénky: Na drátě visí den, samozřejmě!
Já jen dodám, že jsme tam vyhráli dvakrát, podruhé s písní „Valčík jen a jen pro Markétku…“ inspirovaný Michailem Bulgakovem. Mimochodem, na YouTube kanálu Grassquartetu jsem našel nahrávku ze Studénky rok po našem triumfu a moderátor tam říká: „David Nekola, to je pán, který tady vyhrával minulé ročníky, a protože pořád střídá partnery, tak se přidal k těmto hochům, kteří dříve hráli ve skupině Rozkol…“ Panečku, úplně mi do očí vhrkly slzy a přecestoval jsem časem o třicet let nazpátek. Davide, každopádně díky za rozhovor, a pokud si chceš poslechnout Špínu, nazpíval jsem ji, pod originálním názvem Ikaros, i do naši uzavřené skupiny muzikantů amatérů – poloprofesionálů, do které tato stránka odkazuje a zve: https://www.facebook.com/groups/muzikanticodelate Moc díky za transgalaktický rozhovor milý „voskovče“.
Měj se hezky a na brzkou shledanou. Zdravím všechny „Muzikanti co děláte?“
