Díl 5. Expedice Albánie: skvělí lidé, bizarní hospůdky na hraní, a v Tiraně žádní tyrani
Jednoho sychravého podzimního večera jsem teatrálně seděla na gauči pod dekou a popíjela horký čaj.
Read MoreJednoho sychravého podzimního večera jsem teatrálně seděla na gauči pod dekou a popíjela horký čaj.
Read MoreNěkteří písničkáři netouží po vyprodaných strahovských arénách, protože na to nemají čas ani náturu.
Read MoreA tak jsem za sedm stovek koupila zpáteční letenky na Sardinii.
Read MoreOstrava mi vnukla myšlenku, že s kytarou může být člověk doma vlastně všude, všude mezi svýma.
Read MoreOstrava je pro busking jako stvořená. Na Masarykově náměstí, před Novou Karolinou či na Stodolní můžete i ve všední dny prožít nevšední zážitky.
Read MoreOd mala jsem toužila hrát a zpívat. Možná mě motivovalo, jak nám máma po večerech před spaním hrávala na kytaru a zpívala. Když na to vzpomíná, dodává, že jsme byli vděčné publikum, protože se tou dobou teprve učila, a že nás spíše uspávalo to čekání, než si přehmátne prsty na další akord.
Read MoreMuzikanti, kteří z páteční KytarovkyOstrava odešli před půlnoci, přišli o neskutečně kouzelný moment – noční hudební procesí do BarBaru.
Read More