Krabička číslo 1 – Digitech Element XP
Pamatuji si dobře, že když jsem po třiceti letech vytáhl ze sklepa starý východoněmecký odposlech Vermona Regent R310 a zapojil elektrickou kytaru, tak překvapivě nic nevybuchlo! Moje stará černá elektrická kytara Jantar hrála jako elektrická kytara, odposlech zněl jako odposlech…
Po chvíli to byla celkem nuda. Dalo se to sice zesílit, ale zvuk byl takový obyčejný. Vypadalo to, že bednu brzo odnesu zase zpátky do sklepa, a kytaru vsunu zpět do mezery mezi skříněmi. Nevím jestli to trvalo měsíc nebo rok, ale občas jsem nakoukl do nějakého hudebního obchodu, a zamilovaně si prohlížel nejrůznější pedály.
Kdysi dávno jsem měl taky pedál, domácí výroby, vlastně krabičku číslo 0, ale o té se pořádně rozepíšu někdy jindy. Dnes jen základní informace – byl to za socialismu podomácku vyrobený distortion. Jako spínač pedálu sloužil pokojový vypínač světla. Když jsem ho zkusil zapojit někdy v roce 1995, pamatuji si, že už nefungoval, ale místo distortionu chytil singál nějaké ruské stanice.
Když jsem ho zapojil nyní, vyhodil jsem pojistky v celém baráku. Bylo mi jasné, že si budu muset pořídit nový, ale všechny stály ke dvěma tisícům. Tolik se mi investovat nechtělo, když jsem navíc vůbec netušil, jestli mě to bude bavit, a jak dlouho.
Vždycky jsem se ptal, jestlli neexistuje nějaký pedál, který by měl více efektů najednou, ale připadalo mi, že mluvím o voze, zatímco oni o koze. Až jednou, když už jsem se vzdával veškeré naděje, jen tak mezi řečí, když jsem byl na odchodu, prodavač řekl, že vlastně existuje takový digitální efekt, nikoli tedy analogový, který má přednastaveno 100 různých základních efektů.
Proboha, cožpak jsem po nic chtěl profesionální pedál pro nahrávání na Abbey Road? To je přece přesně to, co jsem si přál! Dokonce jsem platil méně než dva tisíce! A najdednou ta kytara měla zvuk a šťávu, a kdyby jen jeden, 100 přednastavených, 100 dalších slotů na moje experimenty.
To byl nejkrásnější vánoční dárek, jaký jsem si kdy dal, přestože byl právě červen. Několik dní jsem se s ní mazlil, a s odstupem času musím říci, že právě Digitech Element XP byl tím klíčovým faktorem, který mě definitivně vrátil zpět do světa hudby. Dnes už není, kromě bazarů, v prodeji, takže bych si možná pořídil něco jako Zoom G1 Four nebo Valeton GP-100, ale tyhle hračky jsem ještě netestoval, píšu jen jako první možnou alternativu.
Co tedy moje první krabička všechno umí? Má vestavěného bubeníka s 45 základními rytmy. Má ladičku. A hlavně spoustu různých tónů a efektů, které je možné navzájem kombinovat. Zpočátku mě vůbec nenapadlo se v tom vrtat, úplně mě uspokojilo tovární přednastavení. A nakonec i ten bubeník byla dobrý zlepšovák – najednou jsem zněl jako celá Tublatanka, když si basák odskočil na záchod.
A co tedy Digitech umí kombinovat po zvukové stránce:
- 20 základních tónů (overdrive, rock, blues, metal…)
- 20 efektů (chorus, flanger, phaser, hall reverb…)
- a pak se dostanete ještě do dalšího hlubšího nastavení, které bych už přenechal spíše profesionálům
Až po čase jsem si všiml, že některé zvuky nejsou úplně přesvědčivé, zejména, když jsem se je pokusil nahrát. Přičítal jsem to faktu, že krabička je digitální, nikoli analogová, ale kamarád mi ukázal jeden trik, za který bych mu dodnes líbal ruce, kdyby o to projevil zájem.
Když při spuštění krabičky, tedy zapojení do zásuvky, stisknete a podržíte tlačítko TONE BANK, přepnete se do jiného režimu, který kompenzuje neexistenci comba. Jednoduše řečeno, v pouhém odposlechu vaše efekty najednou začnou hrát, jako pořádná metalová kapela, a nikoli pouze dětská hračka. Můžete se na to mrknout dole na videu.
Kromě tohoto „nedostatku“ jsem ještě občas trochu bojoval s bubeníkem, který na rozdíl od přepínání efektů nemá svoje velké tlačítko (viz červený kroužek na obrázku nahoře), a je ho tedy nutno mačkat prstem, což občas narušuje plynulost produkce, zejména u obéznějších lidí, jako jsem já.
Myslíte to s hudbou vážně? Nebo ještě nevíte, jestli to s ní myslíte vážně? Dva tisíce jsou rozumná cena, abyste si v tom jednou pro vždy udělali jasno!