Pro Rock Blues Band v La Petite Conversation: potěšení pro všechny smysly

Když vás kolega šéfredaktor pozve na svůj vlastní koncert, a požádá, abyste napsali recenzi, dostáváte se do poněkud prekérní situace. Ale vzhledem k tomu, že se snažíme budovat magazín v anglosaském duchu, kde je nejen běžné, ale naopak žádané kousat do ruky, která vás krmí, rozhodla jsem se tuto výzvu přijmout.

Pro Rock Blues Band jsou tři amatéři, kteří se hudbou neživí, protože se živí jídlem, jak mezi songy vysvětloval Marek Prorok, duchovní otec bandu. V kavárně La Petite Conversation, ikonickém podniku Davida Girtena, Belgičana a dnes už také ostravského patriota se kromě vyhlášených hranolek podávaly lahůdky, které vibrovaly nejen v žaludku, ale také v uchu a duši a zároveň lákaly celé tělo k alespoň jemnému pohupování a vlnění.

Jen škoda, říkala jsem si, že nám, Čechům, v roli posluchačů občas tak dlouho trvá, než rozmrzneme, pořádně se odvážeme a zvedneme ze židlí. Sdílený prožitek je totiž vždycky minimálně dvojnásobný.

Z písní – a především z jejich provedení – čišela čirá muzikantská radost, což je, dle mého, hlavní ingredience úspěchu. Bylo tu možné slyšet třeba They’re Red Hot nebo Nobody Knows You When You’re Down and Out. Většinu písní skupina nějakým způsobem přetvořila nebo zpotvořila, jak se vyjádřil kapelník. Jednou změní tempo, jindy spojí dvě verze písně dohromady, jako například u Mony Lisy: nejprve pomalu, jak ji hraje Nat King Cole a hned poté jako rock’n’roll nechvalně proslulého Shakina Stevense.

Nejčastěji však skupina songy překládá, do češtiny nebo angličtiny. České překlady Marka Proroka ukazují, že kromě vášně pro hudbu (coby vystudovaný literární vědec) nezapře zálibu v hraní si se slovy. V původním anglickém textu utíká Matilda s penězi svého partnera v reálném čase a prostoru. V českém volném překladu se z Matildy stává internetová podvodnice lásky (love freud): 

Byla krásná, jak Marylin / Že já jí, blbec, dával pin… nebo: Vím, že se platí za blbost / A já ztratil víc než dost / Koza se nažrala, avšak z vlka zbyla jenom kost! (Matilda, Harry Belafonte, Marek Prorok)

Když se Marka zeptám, co odlišuje “amatérské” od “profesionálních” umělců, dostane se mi lakonické odpovědi: “peníze”. Amatérští muzikanti mají většinou stabilní zdroj příjmu ve své vlastní profesi, a hrají jen pro radost. Také profesionální muzikanti si mohou samozřejmě hrát pro radost, a ještě za to dostat zaplaceno, což je úplně ideální stav. Bohužel, ne vždy je možné ho dosáhnout.

Protože jakýkoli amatérismus ve smyslu neumětelství byste u trojice Jonáš Gray, Lasse Nielsen a Marek Prorok hledali zcela marně.  Pro ilustraci: Jonáš Gray hraje v Krnovském BigBandu, Lasse Nielsen je, jako typický bubeník, členem hned několika kapel – Adán Sanchez Band, HEBLO… A profesionalitu Marka Proroka asi nejlépe doloží fakt, že se celý život věnoval lektorování, prezentacím, měl vlastní rozhlasový pořad, pracoval v České televizi, má zkušenosti z šéfredaktorských pozic. Akorát teď si k tomu všemu přibral hudbu, a bude se muset naučit správně postavit mikrofon, aby do něj nemusel zpívat s nataženým krkem.

Marek už delší čas podporuje umělce, kteří (si) hrají hlavně pro radost. Z lásky. Také muzikanti amatéři potřebují své publikum, ať už je to parta kamarádů, jako v La Petite Conversation nebo duchem spříznění nadšenci, jako ve facebookové skupině MUZIKANTI co děláte. Každý, ať si najde svou komfortní zónu a sám se rozhodne, jestli a jak ji překročit. Tak příště na slyšenou v Hudebním studiu Českého rozhlasu, pánové! A vyberte si, jestli to bude kvůli hudbě nebo vašemu poselství. Nebo pod obojí!

Autor titulní fotografie: Petr Karafiát