Špinarka aneb Bezruči DOBROVOLNĚ!

Víte, že zaměstnanci a členové souboru Divadla Petra Bezruče v „době Covidové“ pracovali jako dobrovolníci v domovech pro seniory? A že aktivním dobrovolníkem byla také představitelka hlavní role muzikálové inscenace Špinarka Markéta Matulová?

„Mezi námi a Bezruči vzniklo jakési mentální pouto,“ vysvětlila Dagmar Hoferková, vedoucí dobrovolnického centra ADRA v Ostravě na včerejším slavnostním večeru, jehož vrcholem bylo uvedení jedinečného muzikálu v podání Bezručů. Čtyři stovky dobrovolníků v sále, „bývalí“ dobrovolníci na jevišti, skvělá atmosféra a publikum.

Špinarka vás zasáhne a vtáhne do děje. Vtipné a ztřeštěné scény každou chvíli střídají silné momenty, z nichž mrazí. Příběh Věry Špinarové je pochopitelně rámován milníky, které ovlivňovaly životy dnešních generací 50+. Mrazí ze scén, které nám často tragikomicky připomínají dobu zákazů, cenzury a té jediné správné kultury a socialistického života. Dobu udavačů a strachu.

Skvělá kapela, s níž máte vizuální kontakt (nesedí skrytá v orchestřišti), úžasný zpěv, gesta, pohyby Markéty – Věry. Bavili mě všichni herci, všechny postavy. Například výborná soudružka cenzorka v podání herečky, muzikantky a zpěvačky Julie Goetzové. Bavil mě zvuk, muzika, zpěv i příběh. Bavilo mě, že muzikál je „náš“, ostravský, bo se tam mluvi po našimu. Volnou parafrází některých včerejších dialogů závěrečně shrnuji: DOBRE JAK CYP!!!!

Prostě 130 bodů ze sta! Neváhejte!!! Skvělá inspirace také nám muzikantům-amatérům, jak vytrvat a věřit tomu, co děláme. Herecký a muzikantský zážitek de luxe. Půjdu znovu, nejen proto, že závěrečnou scénu mám poněkud zamlženou skrzevá funkční apparatus lacrimalis (slzný aparát).