HEBLO rozhýbalo ospalou Polanku

Česko je plné poloamatérských či poloprofesionálních kapel, které jsou ztělesněním lidového rčení „co Čech, to muzikant“. Krásným příkladem byl dnešní koncert ostravské kapely HEBLO v Retrostar kině v Polance nad Odrou.

Co bych dal za to, kdyby alespoň rozhlas veřejné služby do vysílání pravidelně zařazoval méně známé kapely, na úkor profláklých hitů útočících „na první signální“. Je jasné, že poslechovost by takovému rozhlasu zákonitě klesla, ale určitě by vzrostla jeho veřejná služba.

V sále Retrostar kina se sešlo okolo dvou stovek diváků, řada z nich se přišla podívat spíše na idol svého mládí, písničkáře Slávka Janouška, ale bylo to právě HEBLO, které dokázalo posluchače všech věkových kategorií doslova rozhýbat. Zejména druhá část, kdy se ke kapele připojil dánský bubeník Lasse Nielsen, měla grády, které publikum odměňovalo nejen potleskem, ale i hlasitým pochvalným výskáním, jako kdybychom se rázem přenesli do teplejších krajin na koncert Boba Marleyho.

HEBLO (což je podle kapely neurčitý výraz pro věc neurčitou) sebe sama definuje jako funkfolkovou kapelu. V závěru večera zaznělo i reggae. Pro mě je HEBLO sice věc neurčitá, ale sloužící k rozpohybování čehokoli. A to přesně se kapele daří! Autorsky, melodicky a sólově (Rostislav Honus), rytmicky (Lasse Nielsen), vokálně (Eva Kozelská a Jindra Müller) i doslova vizuální basovou linkou (Michal Skřišovský, viz video). Mezi písněmi zaujme úsporná, ale přesná a vtipná, a když je třeba i pohotová moderace Jindry Müllera, prostě kapela zralá na celosvětové turné, minimálně po Moravskoslezském kraji.

Texty se většinou nesou v melancholické, zádumčivé rovině, ale občas se objeví úsměvná metafora postmoderního života. Například v písni Úžasná, kde vždy nejprve zazní pozitivní vize úspěšné ženy, tak jak by si ji všichni přáli vidět, včetně jí samotné:

S úsměvem o půl šesté vstávám
Svačinu dětem, krmení kravám
Jsem odpočatá a svěží
Tak to mně baví, o to tu běží

Aby následovala korekce realitou všedního dne:

Jenže tak to není
Zas zvoní budík, následuje klení
A kruhy pod očima
Děti to nezajímá a on si spí …

Naschvál jsem si texty HEBLA stáhl z webu, abych v nich našel alespoň malý škraloupek, ne-li přímo trhlinu, ale prozatím to vzdávám… Tak aspoň něco: před těmi třemi tečkami se nedělá mezera, dámy a pánové! Ale vážně, proč se namáhat, když z autorádia na vás stejně žádné HEBLO nevyskočí. Tedy určitě ne letos!

Rozhlas to nezajímá, on si spí…

Autor titulní fotografie: František Vyjel