Nalijme si čistého vína: anděl, viděl a úděl se nerýmují!
Poprvé z rádia to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pak jsem ale Miraie Navrátila zažil na živo, stál ode mně na metr s takovou malou kytarkou, a to jsem si řekl, že ten chlapík má charisma.
Byl u toho tehdy David Stypka, který dokonce zazpíval „bridge“. Mirai ho představil jako takového „es-týpka“, který dělá skvělou muziku. Kluci byli fajn, a já si naplno uvědomil, jaký velký energetický rozdíl je mezi hudbou ze studia a na place.
Mirai jsou v pohodě, a přestože někdy sklouznou až moc k popu či populismu, celkově jsou pro naši hudební scénu občerstvením a přínosem.
Na prvním místě svou energií a hudbou. Texty někdy ve své jednoduchosti vyjdou na jedničku s hvězdičkou, třeba Když nemůžeš, tak přidej. Líbí se mi, jak se přidáním prvních dvou veršů podařilo rozbít hrozící klišé:
Problém s chůzí Máš v ní zmatky Vpřed jdeš o krok Ale o dva zpátky
V písni je i ten zmiňovaný „bridge“. Právě „es-týpkovy“ verše dodaly pozitivně budovatelské písni její hloubku:
Přijde ta nálada Že chce se trochu spát Tak trochu nebýt a nedělat nic Houpe se návnada To všechno, co máš rád Stačí vstát a prostě říct
A pak jsou songy, které se hudebně povedly, ale textově jsou slabší. A teď pozor, nejsem zapšklý konzervativec, který ustrunul v šedesátých letech a rozjede se jen když na SEMAFORU svítí zelená. Samozřejmě že Suchého jazyková ekvilibristika je výjimečná. Jiří Suchý je schopen zrýmovat vše v jednom verši několikrát, včetně tzv. vnitřních rýmů.
Whisky dopita, prach a kopyta stád Jessii dojímá každej kdo jí má rád Cowboyům je tahle squaw Milejší než stádo krav Buď mě darebo miluj anebo plav!
A tak to jde celou píseň. Neuvěřitelné. Ale poezie a textařina se vyvíjí, píše se rok 2022. Nepanikařím, když se píseň nerýmuje. Nádherně to umí třeba Radek Pastrňák:
Na hladinu rybníka svítí sluníčko A kolem stojí v hustém kruhu topoly Které tam zasadil jeden hodný člověk Jmenoval se František Dobrota
A pak se nečekaně objeví rým: A po snídani poslal děti do školy. Bingo. Sluníčko tam svítí vždycky rádo!
Nevadí mi ani když někdo použije „rádoby rýmy“ a píseň pak záměrně působí „diletantsky“, „amatérsky“ a v neposlední řadě i srandovně:
Jede traktor Je to Zetor Jede do hor Orat brambor
To je maximum! Ale anděl, viděl, úděl? To je jenom neohrabané. Ve zbytku písně autor používá poctivé rýmy: otázku / procházku / na vlásku.
Situaci, kdy se ve víceslabičném slově rýmuje jen poslední slabika, a někdy ani to ne, vídáme často v lidových písních. Tam stylově patří. Jaroslav Hutka na tomto prinicpu vystavěl celou svou poetiku:
A její milý, rozmilý Za ní jel na koni A když k hájíčku, když přijel Svou milou neviděl
Karel Kryl naopak dobře věděl, že Anděl v prvním pádě jednotného čísla nemá rým (když pomineme slovo kandel – vygooglujte si to), a s tímto údělem se vyrovnal skloňováním:
Z rozmlácenýho (koho, čeho) kostela Přinesl jsem si (koho, co) anděla
Tu krabici s mýdlem neřešme.
