K poctě Davida Stypky

Včerejší koncert k poctě Davida Stypky ukládám ve své emoční paměti do regálu silných hudebních zážitků.

Janáčkova filharmonie Ostrava, kapela Bandjeez, Mirai Navrátil, Kateřina Marie Tichá, Ewa Farna. Koncert měl spád a energii. Profesionální výkon hudebníků, zpěváků a pochopitelně úžasné JFO. Chvílemi mě mrazilo, chvílemi mě hřálo u srdce. Vzpomínky na Davidu Stypku byly přirozené, zábavné a hlavně bez jakéhokoli umělého patosu. Jako když kamarádi vzpomínají na kamaráda… Přibližně v první polovině koncertu mi vadil zvuk, kdy nebylo rozumět zpívaným textům především Kateřiny Tiché. Jakoby pan zvukař nastavil gain a volume pro všechny stejně, přičemž mohutnost a sytost hlasu Ewy Farne je neskutečná. Nicméně nazvučit něco tak obrovského je bez debat mistrovský výkon. Mile mě překvapil Mirai Navrátil a jeho emoční naladění na písně Davida Stypky. Především pak klobouk dolů před všemi zpěváky, protože už tak náročné frázování textů Davida Stypky bylo v některých písních dotaženo do „pěvecky nenastoupitelné“ dokonalosti aranžemi napsanými pro JFO Janem Lstibůrkem. Ostatně sázku o to, že Mirai Navrátil v jedné z písní nenastoupí včas a rozhodí orchestr klávesista Pavel Sotoniak vyhrál live přímo na koncertě.

Nejsilněji na mě zapůsobila úprava a podání písní Jericho a Mňam zpívaná Ewou Farnou pouze za doprovodu JFO, a pak strhující závěr koncertu. Byla to hudba někdy až nadpozemsky harmonických vibrací, které se prostřednictvím dvou vyprodaných koncertů a skvělých lidí přenášely zpět do prostoru jehož součástí David Stypka byl, je a bude.

Autor fotografií: Rostislav Honus