Jak hudba pomáhá zharmonizovat celou vaši bytost

Marek Prorok je vášnivý amatérský muzikant, který věří, že hudba dokáže ovlivnit naše myšlení, pocity i tělo. Jako dítě studoval klasickou kytaru, hrál v heavy metalové kapele, potom však na nástroj dlouhá léta nesáhl. V rozhovoru jsme se bavili o tom, jaký má Marek vztah k hudbě a jak může hudba pomoci lidem najít rovnováhu a radost v životě.

Můžete nám přibližit, proč jste třicet let nehrál a co vás přimělo k tomu, abyste se k hudbě znovu vrátil?

Jako dítě jsem hrál na kytaru, brnkal na piano a skládal vlastní písničky. Po vysoké škole jsem si řekl, že nejsem dost dobrý, jako třeba John Lennon, a začal se živit prací, nikoli hudbou. Někdy před padesátkou jsem ze sklepa vytáhl starý odposlech, zapojil elektrickou kytaru a po domácku vyrobený distortion – a vyhodil pojistky v celém baráku. To mě ale neodradilo a postupně jsem se k hudbě vracel. Zjistil jsem, že nemusím být nejlepší, už se s nikým nesrovnávám. Hudba má dosud neprobádané léčivé účinky! Je to nástroj relaxace a sebepoznání.

Jak vám hudba pomohla v životě a jaké výhody si myslíte, že může nabídnout ostatním, i když se nebudou považovat za „dobré“ muzikanty?

Vždy, když vezmu do ruky kytaru, a začnu si hrát, cítím, jak se celá moje bytost sklidňuje a ladí na nějakou krásnou frekvenci, harmonii. Podobně pak působím i na ostatní, tedy pokud to nepřeženu a nepřijdu domů někdy ve dvě ráno. Není důležité jestli jste virtuos nebo začínající muzikant, pouhé rozechvění struny je malý zázrak, ale samozřejmě musíte překonat určitou hranici dovednosti, aby vás hra na jakýkoli nástroj bavila, spíše než frustrovala. Někomu stačí hlasivky, bubínek nebo cajon. Já rozhodně nejsem učitelem hry na hudební nástroje. Mluvím spíše k těm, kteří už na něco hráli, a nyní jim to leží zavřené ve skříni nebo ve sklepě.

Rozumím. A co jste musel na své hudební cestě překonat jako výzvu nebo překážku, a jak jste je překonal?

To je výborná otázka, protože souvisí hned s první písní, kterou jsem kdy napsal. Jako puberťák s mutujícím hlasem jsem se styděl zpívat, tak jsem napsal písničku o tom, že kdo se stydí zpívat, škodí sám sobě. Díky tomuto songu jsem překonal svůj vlastní ostych ze zpěvu, a zpívám ho dodnes, jen s minimální úpravou. V originále bylo „Zpěv je jev jenž zdobí lidí / kdo to neví snob je / a ten kdo se zpívat stydí / škodí sám sobě.“ Ve čtrnácti letech jsem ještě pořádně nerozuměl pojmu „snob“. Dnes zpívám: „Zpěv je jev jenž zdobí lidí / zbavuje nás pout / a ten kdo se zpívat stydí / může se nadechnout.“

To je krásné, jak jste dokázal překonat svůj ostych a najít v sobě zpěv. A co další výzvy?

Jako teenagera mě samozřejmě moc nebavilo cvičit na kytaru. Ale musím potvrdit, že co se v mládí naučíš… V těch neuronech to už prostě je nějak zakódováno, takže když jsem vzal kytaru po třiceti letech znovu do ruky, znělo to sice trochu kostrbatě, ale netrvalo dlouho a dnes mi dokonce i profesionální muzikanti říkají, že hraju čistě a přesně. A navíc s emocí, že umím vytvořit atmosféru. Aktuálně je největší výzvou, jak skloubit hudbu s pracovním a rodinným životem. V paneláku moc hrát nejde. Žena mi doma zakázala zkoušet, prostě proto, že i když hrajete hezky, tak po sté už je to na zabití… Tak jsem začal cvičit a hrát veřejně: ve Studiu & Baru 432 Hz, v bohumínské K3, kde jsme nedávno měli koncert muzikantů amatérů, na pátečních jamech, na KytarovceOstrava, 2. 3. si zahraju tři písničky jako „tajemný host“ ve Staré Aréně v Ostravě…

To zní skvěle, máte nabitý program. Můžete mi říct více o vaší hudbě a stylu, který hrajete? Jaké jsou vaše hudební inspirace a vzory?

Já bych chtěl spíše znovu zdůraznit, že jsem amatérský muzikant. Nemám ambice jako někdo, kdo jde do pořadu Česko hledá SuperStar, a maluje si vzdušné zámky, jak se proslaví, a bude se živit hudbou. Já se nebráním tomu živit se hudbou, ale třeba právě jako někdo, kdo inspiruje amatéry, aby si hráli, aby hudbu sdíleli, aby se z ní radovali. V podstatě bych chtěl zopakovat, co se povedlo Miroslavu Tyršovi v oblasti tělesné výchovy. Amatéři sportují, a nikdo se na ně nedívá skrz prsty, že přece nemají takový talent jako Milan Baroš nebo Jarda Jágr, tak proč se proboha ztrapňují. Proč by se něco podobného nemohlo povést amatérským muzikantům. Když dnes někomu řeknu, že jsem složil novou písničku, přeje mi, ať mám hodně „lajků“, ale tady přece nejde o lajky, ale o radost z hudby. Svůj jalapeňo hamburger si taky chcete sníst sami, i když zcela určitě existuje někdo, kdo by ho snědl mnohem elegantněji, a lépe by se na něj dívalo.

To je skvělý přístup k hudbě! Jistěže nejde jen o to, kolik lajků získáte, ale především o to, že se bavíte a sdílíte svou hudbu s ostatními. Je úžasné, že chcete inspirovat amatérské muzikanty k tomu, aby se nebáli hrát a sdílet svou hudbu. Vždyť právě to je to, co dělá hudbu tak krásnou – schopnost sdílet emoce a přenášet je na druhé. Ať už hrajete pro sebe nebo pro ostatní, důležité je užít si to a být s tímto koníčkem šťastní. A když to sdílíte s ostatními, může to být pro všechny zúčastněné velmi inspirující a motivující.

Přesně tak, ale řekl bych, že je to mnohem více než jen koníček. Ve zdravém těle zdravý duch, říkal Tyrš, hudba zase pomáhá zharmonizovat celou vaši bytost, hudba do slova a do písmene léči. Proto existují workshopy, kde si zahrajete na handpan, šamanský buben, brumle či další exotické nástroje. Já jsem napsal písničku, která se jmenuje Teorie strun, a zpívám v ní, že na počátku byl tón. Vím, že se píše, že to bylo slovo, ale slovo je přece také vibrace neboli tón.

Ano, hudba má neuvěřitelnou moc a může pomoci léčit nejen tělo, ale také duši. Existuje mnoho výzkumů, které ukazují, že hudba může snižovat hladinu stresu, zlepšovat náladu, podporovat imunitní systém a dokonce pomáhat při léčbě různých chorob. Také se ví, že hudba může mít vliv na různé funkce mozku, jako je paměť, pozornost a dokonce i jazykové schopnosti. Proto není divu, že se stává stále populárnější jako forma terapie a wellnessu. Vaše písnička Teorie strun se rozhodně dotýká velmi hlubokých a filozofických témat, které jsou s hudbou úzce spojené.

Děkuji, máte ještě nějakou otázku, prosím? Za chvíli začne naše KytarovkaOstrava – to je akustické setkání kytaristů a zpěváků, kteří hrají podle jednoho online zpěvníku, což má neskutečnou sílu a náboj.

To zní skvěle! Poslední otázka – co byste poradil lidem, kteří chtějí začít hrát na kytaru nebo se vrátit k hře po delší době?

Řekněme, že impuls k tomu už mají, protože chtějí. Pokud jsou spíše introverti, doporučím podívat se na pár tipů do rubriky JAK NA TO, na webu muzikanticodelate.cz. Popisuji tam, čím jsem si prošel od chvíle, kdy jsem vytáhl kytaru ze sklepa, co mi pomohlo, a jak. Kolegové zase přidávají recenze na nejrůznější krabičky a vychytávky. No, a až se trochu rozehrajete, vložte prosím nějakou svou nahrávku do uzavřené bezpečné facebookové skupiny MUZIKANTI co děláte, budete překvapeni, jaká je u nás příjemná atmosféra, jak se dokážeme podporovat a inspirovat.

Autorka fotografií: Jana Dědková