Na konci srpna proběhne osmý ročník Festivalu Paseka, možná bude opět poslední

Na konci srpna se v amfiteátru na Horečkách uskuteční už osmý ročník festivalu Paseka. O tom, co je to Paseka, proč vznikla, a jestli tady bude i za rok, je naše exkluzivní interview. Exkluzivní proto, že duchovní otec Paseky Jiří Reiter na rozhovory z důvodu své pracovní vytíženosti, která je ještě znásobena vrcholícími přípravami, nemá čas. Také proto jsou některé odpovědi kratší než otázky. Na zajímavosti jim to ale neubírá!

Co vás inspirovalo k založení tohoto festivalu?

Když jsem se přestěhoval z Ostravy do Trojanovic, trochu mi chyběla klubová scéna. Když se naskytla příležitost podílet se na vzniku festiválku, přišlo mi to jako dobrá příležitost si nějakou muziku, kterou mám rád, přitáhnout až sem pod hory.

Letošní ročník bude poprvé dvoudenní. Co vás k tomu vedlo a jaká byla největší výzva při organizaci letošního ročníku?

Festival máme nachystaný vždy už den předem, tak jsme si řekli, že by byla škoda toho nevyužít. Zároveň rušíme plnohodnotné druhé pódium (letos jej nahradíme menší scénou v čajovně), takže nám to umožní zachovat objem interpretů při nižších nákladech na zvukovou techniku.

Jak vybíráte kapely a umělce, kteří na festivalu vystoupí?

Je to takový zapeklitý proces, máme nějakou žánrovou výseč, kde lovíme, máme nějaké finanční možnosti a máme nějaký vkus. Když si to navíc ještě sedne lidsky, všechno se propojí a funguje to.

Jaký je váš oblíbený moment z minulých ročníků festivalu?

Hodně vzpomínám na dvouhodinový koncert kapely Zrní. Ale na každém ročníku se najdou takové ty hudební momenty, kdy vám běhá mráz po zádech – to mám na živé hudbě rád…

Jaké jsou největší výhody a nevýhody pořádání hudebního festivalu?

Jsou to starosti. Spousta starostí… Pozitivum je pak to samotné lidské hemžení a setkávání, když se to povede a lidi jsou spokojení.

Kdyby se na festivalu objevil superhrdina, kdo by to byl a jak by pomáhal?

Byl by to supermecenáš, který by nám zaplatil komorní koncerty světových kapel.

Jaký je váš největší hudební objev, který jste díky festivalu udělali?

Každý rok máme nové hudební objevy, nedokážu z nich nikoho favorizovat.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější vzpomínky na festivaly, které jste navštívili jako divák?

Vzpomínka na festival v Meziříčku na statku Ivana Martina „Magora“ Jirouse. Seznámil jsem se tam se svou ženou.

Sám se hudbě aktivně věnujete i jako tvůrce a víme, že hrajete na několik hudebních nástrojů. Který z nich je váš nejoblíbenější a proč?

Mám rád bicí. Baví mě ta energie při hraní.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější písně, které si pouštíte, když potřebujete relaxovat nebo naopak rozproudit energii?

Já jsem náruživý posluchač a konzumuju kvanta muziky, takže je těžké vybrat jednotlivosti. Z interpretů, které poslouchám nějak souvisleji, bych z energických věcí vybral třeba Sonic Boom Six nebo Hilltop Hoods, z těch klidnějších Dead Can Dance nebo Leylu McCallu.

Jakým způsobem vás vaše rodina a přátelé podporují při organizaci festivalu?

Všichni jsou v tom se mnou, bez nich by to nešlo…

Jaké jsou vaše tipy pro návštěvníky, kteří se chystají na festival poprvé?

Užijte si to! Vemte klidně děti, vemte přátele, rodinu, vemte stan, přijeďte si odpočinout nebo se poveselit. Jak je vám libo. A nenechte se odradit tím, že některé kapely neznáte, všechny jsou skvělé!

Jakým způsobem se snažíte podporovat udržitelnost nebo minimalizovat environmentální dopad festivalu?

Je to malá akce, takže vyprodukujeme málo nepořádku.

Máte nějaký rituál nebo zvyk, který dodržujete, co se týče pořádání festivalu?

Ráno po akci si vždycky řeknu, že tohle už byl fakt poslední ročník!

Součástí festivalu bývá u vás i čajovna. Je nějaká čajová směs, kterou byste doporučil ke konzumaci ve spojení s nějakým konkrétním interpretem?

Napadá mě Jeden kmen. Bude to síla, takže to zapijte puerem.

Kdyby váš festival byl zvíře, jaké a proč?

Jako první asociace mě napadla lasička. Asi že je malá, divoká a roztomilá.

Foto: archiv Jiřího Reitera