Lidovka v Uchu Jendy, aneb bez lásky se žádná duša neobejde

Ve třetím díle seriálu UCHEM JENDY poprvé představujeme ženu. Multitalentovanou grafickou designérku Theodoru Glacovou, která byla prvním hostem rodícího se „nadcastu“ Proroctví s… Právě v tomto pořadu zazněla také píseň Duša.

Mým uchem: cením lidovou hudbu, je to daleko chytřejší a zásadnější, než si řada lidí myslí. V případě They je to tedy celé opřené o krásnou barvu hlasu a adekvátní vokální práci. Je to hezké tak, jak jsem to slyšel, viz video výše.

Umím si představit nějaké lehké aranže, ale opatrně. Aby to nebyl bigbíteček s húslami. Těším se, že uslyším víc. Těším se třeba na nějakou hezkou nahrávku ze zlínského Véčka. Tam by jistě uměli i ty aranže.

K textu: ten mi přišel jako z opravdové lidovky, takže jsem ho nekomentoval. Nakonec, že Sbohem galánečko není lidovka, jsem se dozvěděl až minulý rok, takže tady to šlo mnohem rychleji!

Theodora Glacová o Duši: Tohle je zrovna píseň, která ze mě jenom tak vypadla. Nejprve text a potom melodie. Ležela jsem v posteli a psala si do mobilu, protože jsem moderní holka, a najednou koukám, ty vogo, to bude taková lidovka. Lidovka je ve mně hluboce zakořeněná, protože mám babičky z Valašska, které mě spoluvychovávaly. Bydleli jsme všichni v jednom velkém sudetském domě v Kujavách, a já sedávala na houpačce na lípě u potoka a zpívala o divoké kačeně, jak ji ten mysliveček zastřelil, brečela jsem u toho, a byly mi asi čtyři roky…

Písně do UCHEM JENDY prosím posílejte sem

Více informací od Jendy v newsletteru!

Autor titulní fotografie: Petr Karafiát